Vztah dětí a rodičů - vlastních i nevlastních
Není snad ani paradoxní, že i z rozvodu může dítě vytěžit něco pozitivního. Rozvod může být pro dítě ukázkou toho, jak se rodiče dokáží vyrovnat s náročnou životní situací a další uspořádání života rodičů může být pro děti vzorem jak překonat neúspěch, nepodlehnout, ale znovu začít budovat nový vztah. Utváření nového citového vztahu může být pro dítě vzorem citové vazby a inspirací pro jeho život. To může být pro dítě velmi obohacujícím zdrojem z hlediska dlouhodobé perspektivy života dítěte, která převáží negativní zkušenost z rozpadu primární rodiny. Nové, doplněné rodiny mohou sehrát ve vývoji dítěte významnou roli. Čím širší sociální a citovou podporu rodiny dítě má, tím staví na širších základech, které jsou vždy stabilnější. I nová osobnost nevlastního jednoho nebo obou rodičů může být pro dítě přínosem, jedná-li se o člověka, který má čím zaujmou
t a co naučit, zejména tehdy, děje -li se tak v ovzduší citové vřelosti a otevřenosti.
Nakonec se všichni shodneme na tom, že kultivace "duše", které se daří jen v rodině upřímné, otevřené, kde každému záleží na každém, kde radost pro druhého je nejkrásnějším imperativem pro dárce, který se stává obdarovaným, je pro život dítěte nejdůležitější a lze jí vystopovat pouze v rodinách založených na citovosti, toleranci a respektu odlišností. Tady neexistuje konfrontační nesoulad a nehrozí rozkol a rozvod rodiny. Děti lépe než dospělí vycítí klima jejich "doma" a podle toho své rodiče odměňují. Když se rodiče usmívají, děti jsou "hodné", když rodiče lají, děti "zlobí". Takový je život, tak je to úplně normální.